Znásilněná, uškrcená..., ale pořád s kapkou štěstí!

30. listopadu 2009 v 20:05 | Ivík ツ |  Veselá
...Aneb opět jsem měla velikou chuť napsat pobuřující nadpisek. Jen čtěte dál, ono je na něm trochu pravdy, ale musíte si k tomu přidat veliké úvozovky s velikým smajlíkem, který znázorňuje, že se jedná o velkou srandu.


Dnešní den začal tak všelijak.
Za prvé asi tím, že se mi vůbec nechtělo do školy. Chvíli jsem uvažovala nad tím, jestli si nezahraju na nemocnou (špatně mi trochu bylo, ale to je v poslední době samozřejmostí). Nakonec jsem si řekla: "Ale což! Prostě běž!"
A neudělala jsem chybu.
Na autobus jsem vyšla v 7:10 (jako vždy), bus mi jede (podle jízdního řádu) v 7:15, na autobusovou zastávku to mám asi tak 2 minuty chůze. Pohodička. A tak čekám, čekám, i ostatní čekají a autobus nikde. Začala jsem v duchu nadávat... Ani není sníh, jen fouká vítr, a už MHD našeho městečka stávkuje, že do té zatracené vesničky, kde bydlím, nepojede.
Ale nakonec dojeli. Autobusák nadával, proč zrovna on... A pak mu na štěstí nepřidala ani moje poznámka... "Hmm, touto dobou už bývám ve škole." Měl 15 minut zpoždění. A ještě k tomu jel blbou trasu... To byl začátek.
Pokračování školního dne se naštěstí netáhlo v tomto duchu.
V zeměpise mě nevyzkoušel (veliké UF!), do ájiny jsem zapoměla překlad, který jsem tak pečlivě o víkendu vypracovala (díky Google!), v čestině litce (náhrada za matiku) to bylo jen probírání a organizační věci a známky z testů (mám za jedna - perfektní týmová práce s Leňu), v děblu (kterej byl suplovanej) se taky nic nedělo, a pak byla další literatura, tam se taky nic nedělo... A v IVT (informatice)... Teď se něčeho držte... mám z algoritmů za jedna... všechno dobře... úúú! A učitel mě asi má rád, protože poprvé se mnou zavtipkoval prej: "No, tak asi na desátej pokus, co?" Já: "Ne, na desátej, ale asi na pátej." A pak jsem zabručela (tak, aby to neslyšel): "A to je rozdíl." ;D
Další naše střetnutí bylo u programu, kterej jsem vytvářela: program na absolutní hodnotu.
Učitel to všem kontroloval a na mě: "Tak co? Jede?"
Já: "Jede, ale někde je chyba."
Učitel: (nakloní se ke mě a čte z monitoru) "A kdy ti to nejede?"
Já: "Ale ten program jede, jen tam někde je chyba."
Učitel: "Dyť to je správně!"
Já: "Ahá! Já jen neumím matiku." (Víte co mi došlo? - Že absolutní hodnota ze záporného čísla je číslo kladné...) Hurá. To chce potesk.

No, to bylo to důležité z informatiky, ale nepověděla jsem to, co se stalo o přestávce před IVT. Ta přestávka bývá velice vtipná, protože naše skupina je v posledním patře v přístavbě v učebně informatiky, a tam také sídlí tři dobří učitelé... je to kabinet společenských věd, a s nimi je vždy sranda. To víte, o přestávce se tam mihnou, prothodí pár slov... :D
A to nejdůležitější... aneb konečně k věci a k vysvětlení tohoto bláznivého titulku.

"POLOZNÁSILNĚNÁ"
Nevím, jak jsme se k této debatě dostali, od stírání Lenky (Ondra to už opravdu trochu přehání), plácání si s Ondrem (Leoš: "Ondra plácá Ivču... Víš, co to znamená plácat?" Já: *znechucený pohled*)... No prostě došlo k následujícímu:
Leoš: "Lukáš se jednou opil a říkal, že tě má rád."
Já: "No jasně!" (veliký sarkasmus)
Leoš: "No ale vážně!" (podle mě byl ten opilej Leoš a o tomto se mu zdálo)
Já: "Ale já mám Lukáše taky ráda." (jako kamaráda... mé srdce patří někomu jinému... :D)
Lukáš & Já: (předvedeme jedno ukázkové přátelské objetí)
Leoš: "No a to musíš ještě takhle..." (chtne mě i Lukyna za bok a snaží se nás k sobě přimáčknout... takže poloznásilnění)
Já: *vrhám pohled, který říká: Co to kruci mělo znamenat? ...a Lukáš je na tom podobně*

"POLOUŠKTCENÁ"
Leoš s Lukášem měli půjčenou mp3 od Evky a poslouchali písničky. Nevím, co to Leoše napadlo, ale najednou stál u mě, i s Lukynem a prej: "Uškrtíme Ivču." A tak mi sluchátka obmotali kolem krku... To víte, zkošela jsem je jaksi obmotat, ale já trochu flegmoš jsem si to z poloviny nechala líbit. A pak...? Každej měli jedno sluchátko v uších a začali hopsat. Porušili můj osobní prostor, byli do mé hlavy asi 10 cm... Gr. Já se zmohla jen na: "Pomoc. Pomoc. Pomoc." A pak mě Lukyn uvázal elegantní mašličku kolem krku.
A rozmotat jsem se musela sama. Jakjinak.

"POLOZÁVISLÁ"
V bufetě prodávají takové tyčinky... Plné droboučkých ochucených kuliček... Po pěti korunách. Nikdo raději nechce vědět, co je to za chemii, ale jíme to, dá se říct, že o sto šet. :D
Ondra to donesl do třídy a nabídl mi. Já se na něj dívala s nedůvěrou, ale jak se říká: "Ochutnáš, podlehneš."
A tak jsme jedli oranžové, černé (o těch jsem prohlásila, že jsou EMO), červené, modré... a naše jazyky měnili barvu jako duha.

"S KAPIČKOU ŠTĚSTÍ"
Po škole jsem si zašla omrknout to, kam mě poslal bývalý třídní si vyjednat ten článek. Mám v tom zmatek, musím za ním zítra do kabinetu, jelikož... Opravdu jsem zmatená.
A pak jsem šla navštívit Evičku do keramiky a vyrobila si Kapičku štěstí... Asi se to bude vypalovat, nebo tak... :D Uvidíme.

A pak jsem se (večer) učila matiku na zítřejší čtvrtletku. Držte mi palce. Budou tam věci, které prostě neumím od začátku školního roku... It will kill me... Áááá!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Haló?! Kdo tam?!

No, přece JÁ!

Komentáře

1 Mysteria Mysteria | Web | 30. listopadu 2009 v 21:41 | Reagovat

:D nad Tvým článkem prostě výtlem :) + soucit :D

2 Divergent Girl Divergent Girl | Web | 30. listopadu 2009 v 22:16 | Reagovat

Já jsem myslela, že bydlíš v tom velkým městě, kam chodíš do školy.
My jsme se ve druháku dostali k algoritmům až na konci roku, takže absolutně nevím, o co gou. Tak seš fakt dobrá, žes to zvládla na jedničku. Mně taky informatika nikdy nešla.

3 Mysteria Mysteria | Web | 1. prosince 2009 v 20:16 | Reagovat

Asi ano, zvlášť mě dojal komentář mé "skutečné" kamarádky.....asi ten muj žárlící článek smáznu. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama