Není kam spěchat!

5. října 2009 v 18:19 | Ivík |  Uvažující
Jak je to vlastně možné? Jdu ze školy a přemýšlím nad tímto pondělkem. Celý den rychle utekl a to i přes to, že byl zeměpis a matika!
Tak přemýšlím, kdy se udála tato změna, kdy mi i ty nejnudnější hodiny přijdou krátké... Že bych zase o něco zestárla?


Přijde mi, že si svět zařadil ze dvojky na čtverku a pádí někam do dáli. A mě táhne za sebou jako vozík. Ale já nechci nikam spěchat! Ideální by bylo ten čas zastavit v jednom okamžiku, kdy budu úplně šťastná, abych taková zůstala napořád.
I když tento spěch je také k něčemu dobrý, zmírňuje rány na srdci, špatné chvíle tvrvají obrazně řečeno jen sekundu, a jsou pryč... Ale zato mají dalekosáhlé důsledky.

Nyní řeším jeden veliký problém. A protože jsem měla bolavé srdíčko, spěchala jsem o tom povědět jedné z mých nejbližších duší a to Hance. Plány jsou takové, že se to dozví ještě další dva lidi (kdyby vás to zajímalo, tak to bude Evička a Janička), ale jim to řeknu až v pátek v instruktorech - osobně. Navíc, není kam spěchat! On zítřek možná ukáže ještě nějaké věci, které mi doteď byly skryty.

Zvláštní... Ten můj problém, který jsem nastínila v minulém odstavci. Přijde mi takový... rozporuplný... to je asi to vhodné slovo... Přemýšlím nad ním už od minulého úterka a nedá mi to spát (aha! tak proto jsem dneska spala jen 5 hodin!).
Hlavně zvláští jsou moje pokusy jeho řešení. Zkoušela jsem to logickou úvahou, nenašla jsem řešení, zkusila jsem matematickou úvahu, nenašla jsem řešení; a tak jsem zkusila intuici, a ta mi pověděla to, co jsem vlastně již zjistila. Že neexistuje žádné pro mě přijatelné řešení, nebo ho alespoň já nevidím. A proto jsem se rozhodla o něm povědět Evičce, Hance a Janičce. To jsou moje spřízněné duše, znám se s nimi dlouho a dobře, vím, že ony to se mnou myslí upřímně a dokážou mi pomoci, nebo alespoň dát radu, a tu teď potřebuju jako sůl!

Z toho ustavičného stresu je mi hrozně, mám studené ruce (kotel už nám spravili, hurá! ale mamka natírá okna, tak tu má okno otevřené... brr!), nemám chuť k jídlu... A nejhorší je to, že si za to asi můžu sama... Nebo to tak alespoň cítím...

Těžko pomoci duši, která se zavřela někde uvnitř mého srdce!
A čas prý ty rány vyléčí, čas je vyléčí...
A do té doby ještě tisíckrát zabolí...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Haló?! Kdo tam?!

No, přece JÁ!

Komentáře

1 koralkyprodej koralkyprodej | Web | 5. října 2009 v 18:26 | Reagovat

Máš ráda náušnice a jinou bižu? Zrovna teď je u mě na blogu velká rubrika Podzimní slevy!!!!! Neber to jako reklamu ale jako prosbu..díky

2 Aleerka Aleerka | Web | 5. října 2009 v 18:26 | Reagovat

Ahojky prosím koukni se na můj blog...Děkuju :o)A napiš do komentářů díky a neber to jako reklamu..je to jen pozvánka :o)

3 TeRRy* TeRRy* | Web | 5. října 2009 v 18:31 | Reagovat

Pls učastni se soutěže u mě na blogu!!Prosím prosím prosím!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama