Když smícháte všechny barvy, získáte čirou.

6. října 2009 v 20:51 | Ivík |  Uvažující
To, co je v nadpisu, je hláška našeho učitele na výtvarku. Je to nepravdivé ve výtvarném umění, ale zato velmi barvitě by se to dalo aplikovat na můj současný život.
Přijde mi, že se všechno míchá, ale nevychází z toho nic, co by se dalo přesně popsat...
Například když smícháte červenou a modrou v určitém poměru, dostanete fialovou. Ale když smícháte věci z mého života, tak získáte čirou. A jak přesně vypadá ta čirá? Průhledná barva přeci neexistuje!


Jsem zničena.
Připadá mi, jako bych nežila, jako by prostě vše šlo kolem mě, a když je ta přítežitost, tak do mě jen rejplo a šlo si zase dál.
Jen některé chvíle v mém životě jsou pěkné.

Asi si řeknete, "ta holka prochází nějakým blbým obdobím"; jenže ona to není pravda!
Já sama nevím, co se to děje.
Že bych nějak rychleji stárla?
Ale já si vždy chtěla život co nejvíce protáhnout!
Abych tu byla hodně dlouho!
Mě se nechce tak brzo tam dolů. (víte, já nevěřím v nebe, ale věřím v podsvětí, které je někde dole, vchod do něj je nějakou skálou, a tam se všicni nakonec sejdeme).

Většina věcí je taková bez příchuti.
Jen některé věci pálí, jako čili, některé studí, jako led, a některé pálí jako rozžhavené uhlíky.

...A pořád je tu ten můj problém, který jsem nastínila v minulém článku. Od dneška jsem čekala nějaké odpovědi, ale ty nepřišly. A zítra? To jsem si jistá, že taky nepříjdou. A pozítří? Taky ne! ...Tak tedy kdy? Kdy konečně budu zase volná s hlavou v oblacích?
Učitelka v ZSV (základech společenských věd) nám dnes říkala, když jsme probírali S. Freuda, o spoustě zajímavých věcí z lidské psychiky. A že prý podněty z nevědomí (nějaké problémy) se chtějí dostat do vědomí (kvůli tomu se můžeme přeřeknout, upsat...). Ty problémy chtějí být vyřešeny. U mě je to taky tak.
Já si uvědomuju, že ten problém chce být vyřešen, protože pak nebude u mě platit "ve zdravém těle, zdravý duch", stali by se z toho "ve zdravém těle, nemocný duch".
A proto se nemůžu dočkat pátku, kdy uvidím Janičku a Evičku, kterým to všechno vyklopím, nic nezastřu!

Dnešek kromě toho, že byl bez příchuti, byl i trochu adrealinový.
Tatínek je v Itálii a proto neměl kdo mě vyzvednout z VV. A tak jsem požádala mamku (které hodně dlouho neřídila) jestli by nepřijela. Byla jsem za to sprdnutá od babičky, že prý chudák maminka pro tebe musí jet!, ale to důležitější bylo, že mamka souhlasila.
A mé poznatky z mamčiny jízdy? (= poznatky budoucího řidiče, který bude řidičák dělat za rok a 11 měsíců):
  1. Máme blbý auto. Má moc dlouhej zadek a to je hrozný zejména při couvání.
  2. Mamka nemá odhad. A já ho nemám taky. Ale neškrábli jsme o ten sloup!!! ;)
  3. Mamka neumí dobře odbočovat.
  4. Málem zapomněla vypnout světla. (Nechala by je svíti, kdybych jí to neřekla! A to navíc byly otevřený dveře, a ono to piští, když jsou zaplý světla a otevřený dvéře, a máti to ani přes to nedošlo!)
  5. Mamka nedosáhne nohama pořádně na pedály, kvůli tomu má volant až na břichu. ;D
  6. Z extrému do extrému... jednou jede uprostřed silnice a jednou zase moc u kraje.
Atd. Ale to nejlepší jsou hlášky. Připadla jsem si jako v autoškole.

(odbočujeme, mamka dává přednost v jízdě)

Já: (můžeš si ještě popojet dopředu, máš to lepší, zkrátíš tím dráhu na odbočení)

Mamka: Máš pravdu. (popojede - mimochodem tam bylo místo asi na půl auta, což je dost)

Já: Brzda! (máti tam málem zapoměla zastavit!) Z prava jede! Z leva dobrý, a teď i z prava dobrý! Dělej, to ještě stihneš! (bylo to tak tak! chudák motorkář! ale pak si zpravi chuť, předjel nás)

----

Já: Nejedeš tak náhodou moc uprostřed?

Mamka: Aha, asi máš pravdu.

---

Já: Nejedeš moc u kraje?

Mamka: Jedu?

Já: Už ne... Budu řvát až se budeme řítit do škarpy.

---

Mamka: Ti sousedi tady ale zaparkovali. Překazili mi plány. Jak tam jen najet? (v polovině nájezdu nám to chcíplo, ale nakonec jsme tam najeli)

---

Já: Brzda! Před náma jede pes! Teda... běží pes!

---

Já: (mamka najíždí do garáže, před náma v garáži je babička a ukazuje jak daleko má mamka popojet, protože předtím dělilo zadek auta a dveře jen 20 cm) Já! Kruci! Brzda! Co tam dělá ta babička?! Dyť ju zajedem! (babička mává, jako eště do předu, já mávám, uhni!)

... No, babičku jsme nepřejeli, i když měla namále... ;D

A takhle to milí zlatí vypadá, když za volant sedne nezkušený řidič, který několik let (přesně řečeno 12 let - od té doby, co máme naše auto) tvrdí, že začne aktivně jezdit a poradce, který má řidičák maximálně na kolo.
Ptala jsem se, kdy si to zopáknem.
Asi příští týden, ale to s náma pojede taťka, to už nebude taková legrace. :(
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Haló?! Kdo tam?!

No, přece JÁ!

Komentáře

1 Jana Jana | Web | 7. října 2009 v 14:45 | Reagovat

Týjo, jsem se pěkně zasmála.  :-D  :-D  :-D  :-D To by ani v tý autoškole nevymysleli. Úžasný! Těším se taky!  ;-)  ;-)  ;-)

2 Jajunka-eSBéčko, které strašně rádo čte tvé články <3 Jajunka-eSBéčko, které strašně rádo čte tvé články <3 | Web | 7. října 2009 v 21:32 | Reagovat

Joo hezky tvoje mamča :D to mi připomíná ségru. Tu jsme nechali jen po cestě k chalupě a ona ani nevěděla jak nastartovat protože řídila před 10 rokama když ji bylo 10 :D a teď dělá řidičák tak ji taťka půjčil auto a nevěděla. Tak jsem ji radila :D
Docela jsem se s ní i bála aby neslajea do lesa :D , ale přežili jsme to je hlavní
Z toh tvého divného období si nic nedělej...jednou to vyšumí..znám to :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama