Dokázali byste někomu zlomit srdce?

13. října 2009 v 20:45 | Ivík |  Smutná
Aneb po několika průměrných či veselých článcích přichází jeden zcela depresivní.

Začal podzim. Počasí se strídá jako na kolovrátku, tu lije, tu svítí sluníčko o sto šest, někdy se ukáže duha, je mlha, pomalu padá sníh, brzo se stmívá... a já upadám do takového období přežívání ze dne na den. Ráno drkotám zuby na zastávce a kudy jdu, tak přemýšlím nad tím, jestli jsem něco v minulosti nezvorala, a docházím k tomu, že asi jo, a bojím se toho, že to nepůjde zpravit ničím jiným, než tím, že někomu strašně ublížím, a to já nechci.


Já jsem nikdy nechtěla nikomu, koho mám ráda, ublížit nebo mu jednoduše zlomit srdce. Sice vypadám jako necita, kterého se jen tak něco nedotkne, ale co je moc, to je moc. Takže se teď často nořím do minulosti, přehrávám si ty obrazy z předvědomí - jak nazval jednu z částí duše S. Freud. Zkoumám je jeden po druhém... Kde se stala chyba? A je možné, že se vůbec stala? Co když hledám jehlu v kupce sena? Kdo ví?!

A tak dny plynou ve stejném stereotypu, je se mění datum. A já přežívám a přežívám...

Je to jako kolotoč, který se moc rychle točí, a nechce se zastavit, i když já chci vystoupit. Tuším, že se mi z toho brzo udělá zle. Tento životní styl žití a bytí ve stresu se na mě začíná docela dost projevovat. Jsem více zamlklá, když chci něco říct, tak se mi to nedaří vyjádřit tak, jak bych chtěla, nic se mi ve škole nedaří, všechno mi padá z ruk, práce stojí, a čas si zvesela běží a na mě nebere ohledy.

Za chvilku tu budou Vánoce, letos se na ně těším i netěším. Nevím, nějak mi tento svátek už nepřijde veselý, přijde mi, jako by byl povinný. Ale těším se na Silvestra. I když ho se 100% jistotou strávím zase doma. Mám už schovanou bonboniéru, alespoň si ten poslední den v roce 2009 pořádně osladím. Tento rok byl i místy hořký, ale to se snadno zažene nugátem.

No, ale jak tak koukám, odběhla jsem od tématu.
Dokázali byste někomu zlomit srdce? Zvláště, když daná osoba je vám dost blížká, máte ji rádi, je to takový přítel, u kterého máte pocit, že vás chápe?
Já mám problém, já tohle nedokážu, a pak se dívím, že ubližuju sobě i lidem kolem sebe. Už nejednou jsem navrhovala se zavřít do nějakého bytu, kde bych byla jen já, a nemohla bych nikomu ubližovat. Protože na co sáhnu to zkazím! To je také stereotyp!

Myslím, že jsem toho spletitého napsala více, než je zdrávo. Abyste z toho neonemocněli - končím!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Haló?! Kdo tam?!

No, přece JÁ!

Komentáře

1 Žirafka Žirafka | Web | 13. října 2009 v 21:25 | Reagovat

Ty se zvládneš naučit 2 A4 nazpamět za 10 minut? Ty jo a co máš za znáku z těhle přemět¨ů?

2 Jajunka-eSBéčko, které strašně rádo čte tvé články <3 Jajunka-eSBéčko, které strašně rádo čte tvé články <3 | Web | 14. října 2009 v 16:50 | Reagovat

Já bych chtěla taky takhle psát jako ty. Ty tvoje články se čtou úplně sami. Jsou vždy duchaplné, né jako ty moje...
A jinak já v tomhle stereotypu teď taky žiju, ale věřím že se to brzy změní :)

3 cemetery385 cemetery385 | Web | 16. října 2009 v 15:13 | Reagovat

Jo, jo. Přesně takhle jsem se cítila na začátku září a pak celý dalších 14 dní...
A pak mi pomohli přátelé a moje rodina. Někdy se všechno jeví hrozně černě, ale musím na to říct zase jen tu otřepanou větu, že se musíme umět radovat i z maličkostí. Je to ale těžší než co jiného. Já bych srdce asi taky nedokázala zlomit, i když záleží na tom, čí by bylo. Kdybych cítila, že přestat "se znát" je volba dobrá pro mě i pro toho druhého, udělala bych to, i za cenu to, že by to chvíli bolelo. Naštěstí mám silnou empatii, tak většinou pozmnám, že někomu ublížím a snažím se to nějak odčinit.
Uf, to bylo vyčerpávající. xD
Jo, mimochodem, já na MCR půjdu, hned jak budou někde poblíž. Už si je znovu nenechám utéct před nosem. Vždycky zapomenu, odkud jsi, ale něco mi říká, že jsem to kdesi četla a bylo to někde na Vysočině. Můžeme vyrazit spolu...  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama