Jak jsem pracovala a vařila, vzpomínala a truchlila.

20. června 2009 v 20:19 | Ivík |  Dennodenní žvásty
"Jo, každej den přináší nový story."
To dnešní je prostě jednoduchý, skoro až to bolí.
Jeli jsme s taťkou (skoro jako každej víkend) na chatu. Tam mě čekala práce, to jsem věděla. A abyste si nemysleli, že jsem líná, poskytnu vám tu vyčerpávající výčet: vařila jsem česnečku, brambory a ohřívala maso z mražáku, udělala jsem salát; plela jsem cestičku mezi záhonkama; trhla jahody (ty nejvetší byly asi jako moje dlaň); umývala a utírala jsem nádobí; nosila tatíkovi věci (něco vrtal na půdě); nakupovala jsem, balila jsem při odjezdu; otevírala ty obrovitý vrata; hrabala jsem trávu... No prostě jsem byla zaměstnaná a dala pokoj, i tak by se to dalo říct.


Žití s taťkou je jednoduchý, nenáročný. Nikdo se vás neptá za každou vaší větou: "Cože?" - jako to dělá babička, která nedoslýchá; nikdo si vám nestěžuje, jak ho bolí kloub, koleno či něco jiného, nikdo vám neříká jak je život na pendrek... - jak to dělává babička. Nikdo furt nedrmolí o moři, o telplíčku, o tom jak ztratil čich, o tom jak by bylo fajn kopa věcí, nikdo není idealista - jako maminka. Hrůza a děs mě chňapají za vlasy, oni se totiž v pondělí vrací z lázní! Konec idylce.

Mezi prací na zahradě jsem si uvědomila, že mě čeká jen týden školy. Poslední týden povinné školní docházky. Poslední.
A taky poslední výtvarka, poslední instruktoři... Všechno to pro letošní školní rok končí.
Musím se rozloučit s Aněs, Davidem a Janičkou, kteří naši třídu opouští, ale Aněs už říkala, že nás bude chodit často navštěvovat... Snad.
Budou mi chybět všichni tři.
A tak jsem si truchlila, div jsem se nerozbrečela. Přece jenom to byli krásné 4 roky nižšího stupně gymnázia. A teď je prostě konec, jenom moje pitomá palice se s tím nedokáže smířit!
...
Výčet toho posledního, co mě čeká, a co budu "oplakávat", prostě to, co mi bude chybět:
  • Poslední výtvarka
  • Poslední hodina IVT (informatiky a výpočetní techniky) s mým oblíbeným učitelem, kterého příští rok mít nebudeme
  • Poslední školní dny se všemi spolužáky
  • Poslední týden povinné školní docházky (končím 9. tř. UŽ!)
  • Poslední... poslední možnost vidět jistou osobu...
Ach jo. To pomohlo. Potřebuju se z toho žalu vypsat. Připadám si poslední dobou nějak přecitlivělá, ale nechce se mi brečet, jen mě to prostě bolí u srdíčka.
Letos to tak strašně uteklo. Ještě teď si pamatuju začátek školního roku. Školní Vánoce. Všechny vtípky, které vznikly, školní výlet... Chmm, a vůbec se mi nelíbí, že ze skušeností kámošek se dozvídám, že středí škola uteče ještě více rychleji...
Rok co rok se prostě blížím k důchodovému věku a to mě štve. Už teď si připadám stará.
Tak například: dítě jde po ulici, a co řekne? "Dobrý den!"
Další příklad: dítě stojí s maminkou na zastávce a ukazuje na mě: "Tamta paní..."
Jsem stará. Bude mi 16 pro vaši informaci. V polovině letních prázdnin. A jsem toho názoru, že po 18 narozeninách to začíná být naprd, protože se každej chová dospěle, čímž si jenom zatlouká svůj hřebíček do rakve, blíží se tí "chováním jako dospělý" důchodu.
A stejně si my, lidi v mém věku, můžeme zoufat, s tím, jak to vypadá s důchodovou situací u nás v ČR se možná ani důchodu nedočkáme.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Haló?! Kdo tam?!

No, přece JÁ!

Komentáře

1 Mikyna xD *SB* Mikyna xD *SB* | Web | 20. června 2009 v 21:55 | Reagovat

16? já budu 16tku slavit v prváku :D.. po prvnim pololetí :-D..ale neboj mě je 14 a taky mi vykaj.. xD

2 K. K. | 22. června 2009 v 11:31 | Reagovat

Ty a stará?Tak to potom já su nad hrobem.Nezoufej,že něco končí, protože potom zas další věci můžou začít.A Janičku a spol určitě uvidíš,o tom nepochybuju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama